Fórum Velešín

Budujeme ghetto?

gheto-2

Následující text není odbornou studií a vzhledem k rozsahu je nutně zjednodušující. Vychází z některých důvěryhodných zdrojů, např. Agentury pro sociální začleňování, a téměř dvacetileté zkušenosti autora s prací v sociálních službách s lidmi na okraji společnosti.

Ubytovny pro sociálně slabé jsou kontroverzní fenomén, který působí rozruch všude, kde se vyskytuje. Na jedné straně je zneužíván neonacisty a rasisty (v duchu zásady, že je třeba hledat veřejného nepřítele, pokud možno slabšího, než jsme my sami). Na straně druhé jsou tyto ubytovny v posledních letech předmětem velkého byznysu. Stát se rozhodl předcházet bezdomovectví tím, že nemajetným hradí pobyt v ubytovnách pomocí státní dávek sociální podpory, konkrétně příspěvkem na bydlení. Celá tato dávka, určená cenou ubytování, pak putuje majiteli ubytovny. Ukazuje se, že stát problém uchopil za špatný konec.

Cílem podnikání je vytvářet zisk. Můžeme je v tomto případě celkem oprávněně považovat za podnikání s chudobou, ale jde přeci jen o aktivitu legální. Má svá specifika:

Zaprvé se neprovozuje v tržním prostředí. Klienti si za ubytovací služby obvykle neplatí ze svých peněz, ale příspěvkem na bydlení, hrazeným ze státního rozpočtu prostřednictvím úřadů práce těm, kdo na něj mají nárok. Jde tedy de facto o stoprocentní dotaci. Zájemci se o příspěvku na bydlení mohou více dozvědět zde: https://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prisp_na_bydleni

Zadruhé má toto podnikání určitý dopad na své okolí i na jeho klienty. S rozvojem těchto ubytoven přibyly v lokalitách, kde se vyskytují, typické problémy. Příkladů najdeme celou řadu, pokusím se je tedy jen stručně shrnout: Nejdříve dopady na samotné obyvatele.

Většina obyvatel ubytoven žije v chudobě, má nejisté bydlení bez vyhlídky na stálé bydlení, kde by mohli zakotvit a vychovávat děti. Vysoké procento je bez práce (přesné číslo ve Velešíně neznáme, ale podle Agentury pro sociální začleňování jsou např. v ubytovnách ve Větřní zhruba pro 40% obyvatel jediným příjmem sociální dávky). Lze předpokládat, že určitou část obyvatel ubytoven tento systém chrání před úplným bezdomovectvím. Na druhou stranu se způsob života bez práce, v chudobě a bez stálého bydlení, jen velmi obtížně opouští. Řada lidí tak žije mnoho let a problém se předává do další generace. Bylo by ale troufalé tvrdit, že tento způsob života je věcí svobodné volby. Spíš lze uvažovat o nepříznivých rodinných podmínkách, nedostatku naučených dovedností, nízké kvalifikaci, či jiných nepříznivých vlivech. Chronická chudoba stigmatizuje, narušuje sebevědomí a lidé si pořídí mnoho ošklivých zkušeností s tou „spořádanější“ částí populace, která se na chudé obyvatele ubytoven dívá se strachem anebo s pohrdáním. Tyto zkušenosti někdy vedou, zvláště u mladých lidí, k asociálnímu chování.

A dopady na okolí? V okolí ubytoven často stoupá drobná majetková kriminalita, včetně krádeží, které spadají do kategorie přestupků (tedy se škodou do 5000 Kč). V případě vysokého počtu takto problémových obyvatel vznikají ghetta, či „no-go“ zóny, kterým se místní obyvatelé vyhýbají, nebo se tam pohybují s pocitem strachu. Obyvatelé ubytoven mají jiný životní rytmus (mimo jiné v důsledku vysoké nezaměstnanosti) než okolí a tím mohou vznikat kolizní situace a nevraživost. Např. pokud ráno brzy vstáváte do práce, asi půjdete včas spát a večerní zábavu s přáteli necháte na víkend. Když žádnou práci nemáte, uspořádáte si čas jinak. Zvýší se nárok na kapacitu stávající infrastruktury – policie, městská policie, vzdělávací systém, sociální služby. Ubytovny nejsou sociální službou, ale poskytují ubytování skupině, se kterou by se nutně mělo intenzivně odborně pracovat na její zdárné integraci do místní komunity. Potřebná by byla terénní sociální práce a case management. Nic takového, pokud vím, Velešín nabídnout nemůže. Nestačí pasivně nabídnout služby ve městě, je potřeba vyrazit do terénu. Je paradoxní, že tyto ubytovny typicky vznikají v malých obcích a malých městěch, kde odborná a lidská kapacita integrovat nově příchozí je značně omezená nebo žádná, zatímco velká města se všechny problémové skupiny obyvatel snaží vytlačit „za hradby“.

Řešíme nyní, zda se ve Velešíně navýší kapacita komerčního ubytování pro sociálně slabé. Do budoucna to zřejmě nebude ubytovna, ale dlouhodobé ubytování (stát mění politiku sociálních dávek a tomu se přizpůsobují i podnikatelé v této oblasti).

Je třeba vědět, že překročením určitého počtu sociálně slabých v jedné lokalitě dojde k výbušné situaci. Na jedné straně se prudce zhorší kvalita života místních obyvatel, na druhé straně vznikne ghetto, jehož hranice se těžko překračuje oběma směry. Kde ale ta hranice únosnosti leží? Jaká je kapacita (tedy i schopnost, nejde jen o instituce) Velešína a jeho obyvatel přivítat bez nadměrných obav nové obyvatele, navázat s nimi vztahy a podat jim pomocnou ruku, bez které se neobejdou, pokud chtějí jednou žít podobně, jako většina starousedlíků?

Jedním z cílů právě podávané petice je vytvořit prostor pro zodpovědnou debatu nad tématem a zabránit vzniku ghetta. Podle nás se jedná o reálnou hrozbu. Rád bych všechny vyzval, ať už je váš názor jakýkoliv, aby debata na toto téma probíhala slušnou formou a přispěla k lepšímu pochopení situace sociálně slabých obyvatel Velešína.

Bc. Martin Hulík, Velešín

Komentáře

Komentáře